Farvel og tak fordi jeg måtte komme!

30. června 2013 v 18:53 | Veny |  Danmark - Samsø 2010
Folks, tak jsem tady zase ...ano, opět po dlouhé době, ale tak znáte to - na psaní musí mít člověk náladu a čas :D ...čas by byl, jelikož od 21.5. mám klid, neboť jsem udělala státnice (yay me!) :), ale tak nějak nebyla nálada a hlavně jsem nevěděla co psát...prostě už si všechno nepamatuju a i když jsem teď vytáhla na pomoc staré statusy z facebooku, je mi jasné, že tyhle tři články o Dánsku neobsáhly vše...ale whatever už :D ...v nadpisu máte malou lekci dánštiny :) znamená to ' sbohem a děkuji, že jsem mohla přijet' - je to z webu, kde se může člověk učit dánsky, tak by to snad mělo být dobře :D ...přece bych vás neodbyla google překladačem! No, konec blábolení a hurá na článek - bude to taková směska posledních dnů a dalších dřívejších momentů, na které jsem si vzpomněla... have fun! x


Jak už jsem psala minule, v Dánsku mají letní prázdiny pouze do 11. srpna, takže s koncem července už to začalo utíkat pěkně rychle a i v kavárně nám začali ubývat hosté, jak se všichni postupně vraceli domů, aby se mohli připravovat na nový školní rok. I počasí se začalo zhoršovat, ale to samozřejmě HD a děti neodradilo od toho zajet si na pláž...to vám takhle jeden den na začátku srpna bylo asi 20 stupňů, ale oka, jedeme na pláž... HM se moudře rozhodla zůstat doma a já jsem se moudře rozhodla nelézt do vody :D. No, dojedeme na pláž, já se usadím na dece, děti s HD naskáčou do moře, kde všichni málem zmrzli - mně byla zima aj na břehu! - a nakonec ještě začalo pršet :D. Takže zase rychle posbírat všechny věci a jelo se zpátky domů...chmm, to bylo 5. srpna - ano, díky ti facebooku! :D

O pár dní později mě HD vzal s dětmi do největšího/ hlavního města na Samsø - Tranebjerg (pozor, čtěte Tranebija :D) - kde se nachází jediné hračkářství na ostrově, takže si jistě umíte představit, že se mi tam děcka rozprchla opravdu rychle :D, ale HD mi pak přišel na pomoc, takže jsme vše zvládli...chmm, už ani nevím, jestli malým něco kupoval nebo ne...no, byli jsme tak pak ještě dvakrát ke konci mého pobytu. Jednou jsem zase jela s dětmi a HD a narazili jsme tam na strom se stužkami, na který můžete napsat svoje přání...myslím, že to byla součást nějakého festivalu, ale už si opravdu nejsem jistá, co to bylo zač :D

No a pak jsem tam byla ještě s HM a s holkama (nebo možná je s nejstarší...nevím už :D ), abychom mi vybraly rozlučkový dárek :). No, byla jsem v tu chvíli velmi praktická a jelikož jsem si rozbila sluneční brýle, dostala jsem sluneční brýle - nejdražší, jaké jsem kdy měla :D...ano, stále je mám a jsou stále stejně krásné :). HM mi pak ještě dala jedny její measuring spoons, jelikož jsem tehdy začala být celá žhavá do pečení a především anglických dobrůtek, takže se ty lžičky hodily a zcela mě dojala, že si na to vzpomněla... (obrázek vypůjčen odtud http://mostazamiel.blogspot.cz/p/conversor-de-medidas-culinarias-y.html ) ...stále je při pečení používám a vždycky si na HM vzpomenu :).
No, tak co dál...asi jsem ještě nepsala, jak měl jednou malý (4) solidní záchvat vzteku, než šel jednou ráno do školky, že? Prostě chystáme se do školky, klasické ráno, ale pak najednou... :D prostě malého obleču a on začne vyšilovat, že do školky nepůjde, vyběhne do patra a svklíkne se úplně do naha a řve. HM došla trpělivost a tak jak byl nahý, ho drapla a že prostě pojede do školky nahý a všechny děti se mu budou smát, a šupla ho do auta a nazdar :D cha, to jste měli vidět, jak se pak to smrádě rychle obléklo zpátky. On měl těch záchvatů přes léto více, ale tohle bylo asi nejšílenější... o jeho 'I hate you' jeden den a 'I love you' druhý den se ani nezmiňuji :D, měnil to tak často - a to i vůči rodičům - že jsem to pak přestala nějak vnímat... ale jednou měl úplně nějaký mega zkrat asi - jela jsem pro něj naposledy do školky (dva dny poté jsem odjížděla domů, což on ještě nevěděl) a tak si tam tak dojedu, slezu z kola a jdu kolem budovy školky na dvůr, kde děti většinou byly...no, ještě jsem asi nezatočila za roh a už se ke mně žene no 4 a s radostným 'Veny' se mi vrhá kolem krku a objímá mě. Bobek můj :D! Sice mě většinou děsně vytáčel, ale tohle mě úplně dostalo :).

11. srpna byl důležitý den! Děti se vracely do školy a pro no 3 (holka 6) to byl první den školy. Bylo teda pěkně hnusně, od rána pršelo a my jsme do školy museli jet na kolech! Já jsem vezla no 4 v Christiania bike. Dojeli jsme do školy a šlo se do tělocvičny, kde byly přichystané stoly se snídaní, což bylo moc milé. Měli to tam tak vždy na zahájení školního roku. Děti pak vždy chodily dopředu a ředitel/ka vždycky povídal/a, do jaké jdou třídy a tak. A pak už začalo vyučování. Na prvňáčky se pak mohli jít rodiče podívat do třídy, tak jsem šla taky :). Bylo úplně kouzelné sledovat no 3, jak pyšně sedí v lavici se všemi pomůckami a tak. No, po této slávě jsem opět nasedla do svého kočáru a jak jinak než v dešti jsem odvezla vřískající no 4 do školky - chápejte, byl to jeho první den ve školce bez sestry, takže vyváděl! A tak jsem hned ráno v úžasných 15 stupních a slejváku najela 14 kiláků, no mé ledviny mi moc neděkovaly :D. Už nevím, jestli jsem ho pak i vyzvedávala nebo ne...no, každopádně no 3 bylo ze školy zcela odvázané, takže určitá pozitiva se ten den také objevila :).

No, nakonec se nám po pár dnech ještě oteplilo a to jakože fakt :D, takže jsem i já skočila do moře...a nebylo to tak hrozné :D. Opravdu jsem byla na sebe hrdá, že jsem se po měsíci odhodlala tam vlézt - bylo fakt ledové. Takže ano, i několikeré cachtání se v Baltském nebo Severním moři - fakt si nejsem jistá, protože se zrovna někde kolem Samsø ty dvě moře setkávají - jsem si mohla odškrtnout.

Poslední parádní zážitek byl, když jsme stěhovali poníky :D. Celé léto byli v ohradě přímo u domu, tudíž samozřjemě stihli spapat veškerou trávu a museli být přesunuti na vzdálenější pastvinu. Theo ten den nešel do školky, takže šel s námi. Já jsem vedla Pinocchia - nejmenšího bílého poníka. Dokonce jsem se pak na něm i svezla :D bez sedla..božee :D kdybyste mě viděli...jasně, vy si říkáte, že to byl malý poník, ale já mám z těchto stvoření prostě respekt a tak trochu strach (haha, přesně proto chci v Anglii začít jezdit na koni! :D )...ale každopádně celá tahle výprava byla úžasná! Ta krajina! Ten výhled!




No, nakonec tedy přišel den mého odjezdu. Byla jsem vzhůru jako první a tak jsem se dobalila, šla se dolů nasnídat...no, sešla jsem do obýváku a myslela jsem, že budu zvracet! Takový puch...říkám si, co to sakra je. No, projdu do kavárny a tam několik hromádek...Lettuce! Ona byla úžasný samovenčící se pes :D. Prostě vyběhla a pak se zase vrátila. Jenže tentokráte na svém výletu asi něco sežrala a nechala mi u každého vchodu na zahradu krásný dárek na rozloučenou - božátko, chtěla v noci ven, ale nemohla... no, nemohla jsem to tam tak nechat, takže jsem to uklidila a ještě, že tak! :D Zrovna když jsem uklidila hromádku před hlavním vchodem, přišli za HD objednaní klienti se psem - HD je veterinář. Takže jsem šla HD vzbudit, ať si to tam jde vyřídit. A pak už teda nastal čas loučení... HD mě objal, poděkoval za vše a ať se opatruju, já mu řekla to samé. No 1 mě taky objala, s no 2 a 4 proběhlo jen slovní loučení - no jo, kluci :D - a no 3 chtěla jet s HM mě vyprovodit do přístavu :). Takže jsme měly takový malý holčičí road trip do Kolby Kås, odkud mi jel trajekt na pevninu, přesněji do Kalundborgu. HM mi pomohla koupit lístek - haha, automat jen v dánštině - a pak mi pomohla s kufrem na trajekt. I nastala další fáze loučení. Objaly jsme jsme se, pusu na líčko, děkování za vše...pak obejmutí i s malou a bylo to. Byla přede mnou dlooooouhá osamělá cesta domů, které jsem se tak děsila, už když jsem si rodinku v červnu vybrala :D.

Abych tu cestu tedy shrnula. S mým mega těžkým kufrem jsem se vyškrábala do prvního patra trajektu, usadila se, vytáhla knížku a sušené mango (mňááám! další dáreček na cestu od HM) a nastala dvouhodinová cesta do Kalundborgu. Bylo to v klidu, jen jsem seděla, nemusela jsem nic hledat, takže panika ustoupila :D. Ale pak jsme zakotvili a bylo na čase vystoupit a zjistit, kde je vlakáč. No, to bych nebyla já, abych nepřehlédla nádraží, které bylo přímo proti přístavišti :D. Já jsem samozřejmě vylezla z trajektu a následovala dav. Jenže, jak se později ukázalo, všichni mířili na parkoviště ke svým autům. Nakonec jsem tedy odchytila paní a zeptala se jí. Mile mi sdělila, že nádraží je asi tak půl metru ode mě, zasmály jsme se tomu a rozloučily se. Nádraží to bylo malé, ale lístky prodávala jedna paní, takže můj strach z dalších pouze dánsky komunikujích automatů se nenaplnil. No, koupila jsem si lístek a pak jsem nasedla do vlaku směr Kodaň. Nejdřív byl úplně prázdný, ale jak jsme se blížili k hlavnímu městu, cestujících značně přibylo. Okej, takže další dvě hodiny bezstarostné jízdy, sluchátka v uších, za okny nádherná krajina a prostě pohoda :). Pak ovšem zaznělo 'příští zastávka Kodaň hl. nádraží' a mě zachvátila další vlna paniky :D. Musela jsem se totiž z nádraží dostat kamsi na zastávku, odkud mi jel Student Agency autobus do ČR. Joo, měla jsem sice plno času, ale chápejte - můj orientační smysl je otřesný. Vylezla jsem tedy před nádraží - samozřejmě zase pršelo - a najednou jsem to viděla! Záchrana! Informace přímo přes cestu. Tak jsem tam zaplula, vzala si mapu Kodaně, dala si kafe a začala zkoumat, kam mám teda vlastně dojít...no, skončilo to tak, že jsem mapu musela přeložit tak, abych viděla pouze tu ulici, kterou jsem viděla i z okna, z ní jsem pak prostě měla odbočit vpravo a bylo to. Nic těžkého...haha :D. Jdu si tak po té hlavní ulici a naráz prostě nevím, kam mám jít :D, ani mapa nepomohla. I zastavila jsem staršího pána. Anglicky sice mluvil, ale absolutně nevěděl, kterou ulici hledám. A tak zastavil mladý pár s kočárkem, zda by nám neporadili :D. Mladí rodiče se naštěstí chytli a mile mi nabídli, že mě na dané místo zavedou, jelikož mají stejnou cestu. Uuuf, byla jsem zachráněna! Autobus jsem stihla a hurá směr ČR. Jeli jsme přes Německo, což znamenalo další trajekt do Hamburku tuším. Pak teda do Prahy, kde jsem přesedla na bus do Brna a v Brně na bus do Ostravy - přímý spoj Kodaň - Ostrava už byl bohužel plný, když jsem si bookovala jízdenku. A najednou byl opravdu konec mého prvního au pair pobytu. 27 hodin na cestě a byla jsem zase doma. No, řeknu vám, byl to šok a pár dní jsem se vzpamatovávala, protože to byl obrovský rozdíl - od lidí po prostředí. Ale byla jsem ráda, že zase uvidím rodinu a přátelé, o tom žádná!

No, tak to je vše :). To byl ve zkratce můj dánský příběh. Byla to nezapomenutelná první au pair zkušenost a ač to ne vždy bylo lehké a opravdu to nebyla taková flákarna, jak si mnozí o práci au pair myslí, vůbec nelituju, že jsem do toho šla. Získala jsem nové zkušenosti, osamostatnila se, pocvičila se v trpělivosti a hlavně děti už mi nepřišly jako něco, od čeho se musím držet co nejdál :D. S rodinkou jsem dodnes v kontaktu a jsem neskutečně ráda, že jsem je mohla poznat a strávit úžasné léto na nádherném ostrově, o kterém jsem do té doby vůbec nevěděla.

A příště už tedy o Irsku :).

Cheers y'all,

V x
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 30. června 2013 v 23:46 | Reagovat

když jsem začala číst, tak mě nenapadlo, že bych se snad mohla dozvědět něco nového, ale dozvěděla =oD
a na tvůj návrat i na vyprávění o cestě si pamatuju až moc dobře ;o)

2 Pája Pája | Web | 4. července 2013 v 1:01 | Reagovat

to zní super :) obdivuju tě že ses vydala do dánska (jestli teda neumíš dánsky jak jsem pochopila).. já bych to asi nezvládla :)

3 Veny Veny | Web | 4. července 2013 v 8:58 | Reagovat

[2]: Nene, dánsky neumím :D ale chtěla bych, je to krásný jazyk, i když teda dost těžký...ale HM byla angličanka a HD v Anglii dlouho žil, takže jak oni tak děti uměli parádně anglicky :)

4 Alan Pospiszyl Alan Pospiszyl | Web | 17. července 2013 v 23:49 | Reagovat

Tvůj blog je velice příjemné místo, děkuji ti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama